Z historie požární ochrany
Jedním z nejdůležitějších objevů lidstva je oheň – zdroj tepla a světla. Za tisíce let existence lidstva se člověk naučil oheň ovládat. Přesto se mu však někdy vymkl z rukou a tak se stávalo, že docházelo k požárům. Proto již v dávné historii nacházíme první stopy organizovaného boje s ohněm. První protipožární opatření v Římě pochází z roku 21 před naším letopočtem. Bezpečnostní oddíl tvořili otroci vybavení uniformou, přílbou, žebříky, bouracím náčiním, vědry na vodu, metlami a stříkačkami (pravděpodobně jednoválcové pumpy). Požární útvary ve starém Římě se stále zdokonalovaly. V dalších stoletích vývoj požární ochrany zaostával. Šlechta bydlela na hradech a zámcích a neměla zájem na ochraně vesnic a měst. Hasební zásahy byly proto také značně primitivní. Jednotlivé řemeslnické cechy měly za povinnost dodat určité množství nářadí a určitý počet lidí. Majitelé koní museli poskytovat spřežení na dovoz vody a nářadí. Velmi přísně se trestalo rabování při ohních. Požární technika se vyvíjela pomalu. Doprava vody byla vždy obtížná. Z počátku se k nám dovážely požární voznice (lejty) francouzských a německých typů pro dopravu 200 až 400 litrů vody, jednopístové ruční stříkačky i další nářadí. Teprve koncem 18. století nahradila dovoz domácí výroba. V 19. století se již objevují dvoukolové a čtyřkolové ruční stříkačky. To se již také v našich zemích objevily první pokusy se zakládáním českých sborů dobrovolných hasičů. V roce 1864 tak vznikl první český hasičský sbor ve Velvarech. Po roce 1864 vznikají další sbory. Přijetím a schválením jejich stanov začíná organizovaná činnost hasičstva v českých zemích.
Všeobecné zhodnocení činnosti
Obraz činnosti za uplynulé období se uzavírá. Uvedená fakta, vyjádřená několika řádky, však nemohou odrazit a vystihnout tvůrčí elán a především atmosféru, v níž žili a pracovali členové hasičského sboru. Navíc ani výčet činnosti není úplný, neboť – jak se někdy stává – raději pracujeme než abychom se starali o to, co již bylo vykonáno. Z dnešního hlediska je škoda, že se nepodařilo vést důsledně kroniku, která by dokonaleji a úplně zaznamenávala život organizace. Takto bylo nutno čerpat údaje ze všech dostupných zdrojů, především ze zápisů ze schůzí, z výročních zpráv i z paměti dlouholetých členů sboru.
I přes neúplnost údajů však je možno vysoko ocenit činnost hasičů v Jabloneckých Pasekách od počátku sboru až po současnost. Je obdivuhodné, co dokázala skupina nadšenců vykonat. Obětaví členové se museli neustále starat o zabezpečení životaschopnosti a akceschopnosti sboru. Nic nezískali lehce ani zadarmo. Byli skromní, vděční za jakoukoli pomoc. Nezlomily je ani neúspěchy, nevzdali nikdy svou věc. Vytrvalostí, vůlí a cílevědomou prací se dokázali dostávat z útlumů znovu na výsluní. A co je důležité. Nikdy nezapomínali na své nástupce – na budoucnost organizace. Díky tomu je sbor i nyní po letech silný, schopný života a perspektivní. Díky neustálému doplňování a omlazování členské základny dosáhl sbor za dobu své existence významných úspěchů, ať na úseku požární ochrany či v požárních soutěžích, tak i v rozvíjení a zlepšování svého technického vybavení, jakož i na poli hospodářském (brigády, sběry železného šrotu) a společenském (hasičské plesy, pálení čarodějnic). Za povšimnutí stojí jedna skutečnost: Čím více konkrétních úkolů stálo před členy, tím více se aktivizovala jejich činnost. Tyto úkoly byly vždy motivujícím činitelem, který dokázal vystupňovat zájem, úsilí a obětavost, činitelem, který stmeloval kolektiv členů, prohluboval mezilidské vztahy a upevňoval hrdost na příslušnost k hasičské rodině.
Lze si jen přát, aby tento entusiasmus pro záslužnou a vysoce humánní věc požární ochrany a pro čest našeho sboru vydržel i po další generace
